O nás

RÚŽ o.p.s.

Obecně prospěšná společnost Regionální úzkorozchodná železnice o. p. s  vznikla 24.5.2010 za účelem dostavby, údržby a provozu úzkorozchodné železnice Zastávka u Brna - Babice u Rosic - Zbýšov a provozování muzea průmyslových železnic v areálu bývalého dolu Jindřich II. ve Zbýšově. Zakladateli jsou výše zmíněné obce a občanské sdružení Muzeum průmyslových železnic. Toto sdružení vzniklo roku 1991, tedy se dokumentaci a provozování úzkorozchodných železnic a záchraně, renovaci a muzejní prezentaci jejich vozidel věnuje letos již úctyhodných 20 let, z toho ve Zbýšově od roku 2005. Založení obecně prospěšné společnosti bylo logickým vyústěním snah o lepší koordinaci sil při práci na tomto náročném neziskovém projektu. Další činosti jsou publikační a výchovně - vzdělávací.
 

Zakladatelé

Muzeum průmyslových železnic

Muzeum průmyslových železnic je občanské sdružení - nezisková organizace zabývající se dokumentací, záchranou,  renovacemi a muzejní prezentací úzkorozchodných železničních vozidel. Všechny práce vykonávají členové zdarma ve volném čase. Spolek vznikl roku 1991, po desetiletích aktivit na různých českých i slovenských železnicích dnes  od roku 2005 působí na bývalé vlečce Zastávka u Brna - Zbýšov. Činnost muzea je sběratelská, dokumentační, prezentační. Provozuje 30 lokomotiv a desítky vozů, odkoupených z celé ČR ze zrušených průmyslových drah za cenu šrotu - ve stavu tomu odpovídajícím a poté podrobených opravám včetně rozebrání do posledního šroubku a opětovného uvedení do stavu po vyrobení. Základ sbírky tvoří parní lokomotivy. Např. typ BS 80 (ČKD Praha 1951) ze sbírek Národního technického muzea dnes můžeme po generální opravě vidět se soupravou osobních vozů na předváděcích jízdách ve Zbýšově.Ve sbírkách je i více než stoletá elektrická (na 220 V =) lokomotiva Siemens z roku 1908, která je po náročn égenerální opravě opět plně provozuschopná.  Muzeum průmyslových železnic je garantem technického stavu, historické věrnosti a řádného provozu Regionální úzkorozchodné železnice.

Město Zbýšov

Město Zbýšov - bývalé hornické městečko s necelým 4000 obyvatel. První písemná zmínka pochází z roku 1280, kdy tehdejší vlastník, zemský maršálek Bohuš z Drahotuš věnoval osadu Zbýšov své dceři a oslavanskému klášteru do kterého vstoupila. Historie osídlení je mnohem starší-archeologické nálezy svědčí o osídlení území obce již v mladší době kamenné. V roce 1790 měl Zbýšov pouhých 53 domů a 313 obyvatel.V roce 1820 zde byly položeny základy kamenouhelného těžařstva Láska Boží a nastává zásadní zlom - v roce 1890 je ve Zbýšově již 128 domů a 1624 obyvatel. V roce 1893 byl vystavěn nový kostel sv. Martina, nová škola a poštovní úřad.V roce 1924 byl postaven Hornický dům a mohutný rozvoj výstavby je zaznamenán od 50.let-výstavba hornických bytů, v 60. letech postavena další škola, zdravotní středisko, mateřská škola, nové obchody a v 70. letech kino. Městem je Zbýšov od roku 1965. Ukončení těžby uhlí na počátku 90. let bylo velkým zásahem do života obyvatel obce. Zlepšilo se životní prostředí, zmizela prašnost, bývalá halda zarostla břízami, ale samozřejmě nastaly problémy s dostupností práce. Z významných investičních akcí posledních let je nutné zmínit plynofikaci obce, rekonstrukci bývalé báňské záchranné stanice na bytový dům a zejména rekonstrukci koupaliště, které je skutečnou chloubou obce.

Obec Babice u Rosic

Babice u Rosic jsou starodávná obec v severní části rosicko-oslavanské uhelné pánve. Původní selské statky tvoří okrouhlou podkovitou náves. Uprostřed je kaple a rybník. Původní stará část osady leží v údolí (dolině), chráněné od západu a severu lesem a vyvýšenou tratí Padělky. Později stavěná část obce vybíhá ze svého středu do svahu směrem ke Zbýšovu a Kratochvilce. Nejstarší povědomá zpráva o Babicích pochází z roku 1228., ale není pochyb o tom, že již před touto dobou byly osídleny a že zrod vesnice spadá hlouběji do středověku. V roce 1228 král Přemysl Otakar I. písemně ztvrzuje založení panenského kláštera Cisterciátek v Oslavanech. Majetek tohoto kláštera byl na svou dobu značný a smluvně k němu patřila i osada Babice.

Uhlí, které se na katastru obce začalo dobývat v malém množství koncem 18. stol. a v první polovině 19. stol., se kopalo ručně z povrchových vrstev až do hloubky 25 – 45 m. Takzvaná Dědičná štola vedla od bývalé budovy ředitelství RUD v Zastávce jižním směrem až do lesa Skříňka. Do ní bylo zaraženo 7 šachtic a to: Na Plantážích, U druhého, Nad dynamitkou, Za Ferdinandkou, U Jánošíka, Za novou školou, u bývalé hájenky ve Skříňce. Těžení bylo prováděno ručním rumpálem. Jen Na Plantážích byl použit koňský pohon. Protože toto těžení bylo těžké, obtížné a neekonomické, byla v roce 1856 zaražena nová šachta Ferdinandova, ve které byl zpočátku těžní stroj o výkonu 60 k. s. Zmíněné šachtice sice již dávno zanikly, ale ještě dnes jsou vidět prohlubně nebo náspy hald po nich v lese. Roku 1848 byla postavena jáma Antonín a Simson ve Zbýšově, roku 1857 ve Zbýšově ještě důl Jindřich I. a roku 1856 vybudována koksovna. V Zastávce byla roku 1852 zaražena jáma Heringova a v roce 1887 jáma Juliova. Roku 1859 byla postavena v Zastávce vysoká pec a válcovna, později k nim přibyla Martinská pec, slévárna a strojírna.

Uhlí se zpočátku rozváželo do dalekého okolí jen koňskými potahy, což brzo s rozvojem těžby nestačilo. Proto byla už v roce 1855 vybudována a dána do provozu železnice z Brna do Zastávky, v roce 1858 až 1860 ze Zastávky na důl Ferdinand a dál do Zbýšova k jámě Jindřich I., Antonín a Simson a v roce 1870 až na Anenskou. Samotná železnice ze Zastávky do Okříšek byla zbudována teprve až v roce 1886. Tento velký rozvoj dolování a hutnictví vedl k velkému přílivu pracovních sil do celého revíru a tím i do Babic.

Obec Zastávka u Brna

Obec Zastávka u Brna se řadí mezi nejmladší v okresu Brno-venkov. Zatímco o sousedních obcích jsou první písemné zprávy již ze 13. a 14. století jako o existujících sídlištích, po Zastávce nebylo ani stopy. Na mapě z počátku 18. století je mezi Rosicemi a Popovicemi bez udání názvu uvedena značka napajedla. Ve vrchnostenských archivech z roku 1775 má být uveden záznam o zájezdním hostinci "Zastawka". Hostinec, obklopený ze tří stran rozsáhlými lesy, stál v místech dnešního Hornického domu - na křižovatce cest do Rosic, Ivančic, Náměště n. Oslavou a Velké Bíteše.Obec vzniká teprve s objevením černého uhlí. Představuje severní část rosicko-oslavanské kamenouhelné pánve, která se řadí k nejstarším, nejmenším a také i k nejkvalitnějším černouhelným revírům v českých zemích. Černé uhlí se v Zastávce těžilo téměř 180 let. Těžila se zde také kamencová břidlice. Politicky Zastávka vznikla na základě vyhlášky c.k. místodržitele ze dne 5. září 1875 v katastru okolních obcí Babice, Příbram a Rosice. Nová samostatná obec dostala jméno Boží Požehnání (něm. Segen Gottes), které pochází z názvu uhelného pole "Segen Gottes Grube". Od roku 1920 nese jméno Zastávka.

První písemný záznam o nálezu uhlí v okolí Zastávky je již z 23. září 1769. Těžit se začalo ale až v roce 1788. Nejstarší úředně zaznamenané povolení na kutání uhlí je ze dne 3. srpna 1787. Vrchnostenský úřad v Rosicích tehdy pronajal kutací a dolovací právo na uhlí v obvodě celého panství c.k. Průplavní a hornické společnosti z Vídně, která těžbu zahájila v jámě Schodové na severním okraji obce v Mariánském údolí. Právo na těžbu uhlí koupil roku 1801 Ferdinand Thomoser. Thomoserovy doly následujícího roku koupil brněnský velkoobchodník Jan Arnošt Herring a v roce 1803 založil první horní těžířstvo Rytíř Jan Herring a spol., jež trvalo až do roku 1870. Na rosických dolech byly zavedeny nejlepší těžební metody v celé rakouské monarchii. Největší zásluhy na tom měl správce Ferdinand Rittler, který měl bohaté zkušenosti z dolování z Polska. Roku 1870 bylo těžířstvo Rytíř Herring a spol. změněno na akciovou Rosickou hornickou společnost v Božím Požehnání, která roku 1881 koupila od Inneberské společnosti doly ve střední a jižní části revíru - ve Zbýšově a Oslavanech. Tak se celá pánev mimo těžířstvo Láska Boží ve Zbýšově octla v rukou jedné společnosti.

V letech 1852 - 1855 byla mezi Brnem a Božím Požehnáním vystavěna železnice. Projekt připravili Jan Herring a Antonín Rahn (majitel dolů ve Zbýšově). Přeprava uhlí byla zahájena 2. ledna 1856; osobní doprava pak 1. července. Byla to jedna z prvních místních drah v českých zemích. Zrychlila přepravu, snížila cenu uhlí a společnostem těžící černé uhlí vynesla vysoké zisky. Uhlí se vozilo nejen do Brna, ale také do Vídně.

Objevením uhlí došlo k rozsáhlé změně tohoto nevelikého prostoru doposud klidného a vcelku zalesněného. Ještě v roce 1825 zde byl jen zmíněný hostinec Zastawka a chalupa. Ve čtyřicátých letech zde již bylo několik domů s 50 obyvateli. Aby stálí dělníci a řemeslníci měli kde bydlet, byly vystavěny dělnické kolonie: Roku 1853 Stará osada, pro zaměstnance železáren roku 1862 Hutní osada a Nová osada pro horníky nově hloubeného dolu Julius (r. 1872). V roce 1880 žilo v Zastávce 1145 a v roce 1921 již 1630 obyvatel. Česká soukromá jednotřídní škola byla v obci zřízena v roce 1865. Později byla rozšířena na dvojtřídní s vyučovacím jazykem českým. Dne 28. srpna 1932 byla slavnostně otevřena nová budova Základní školy T.G.Masaryka. V roce 1953 byla v budově zřízena jedenáctiletá střední škola (dnes gymnázium).  Dodnes je Zastávka jedinou obcí v republice, ve které je gymnázium.

Po vzniku Československé republiky byl zrušen název Boží Požehnání a obec dostala svoje pravé a vžité pojmenování Zastávka. Začal se rozvíjet politický, kulturní a společenský život. Nejstarším dodnes působícím spolkem v obci je hasičský sbor. Byl založen roku 1880. Divadelní spolek Tyl vznikl roku 1894, sportovní klub Čechie v roce 1907 a Sokol roku 1919. Se vznikem československého státu došlo v Zastávce také k rozvinutějšímu stavebnímu ruchu. Roku 1924 byla dána do užívání budova Revírní bratrské pokladny (nyní Dům zdraví), naproti začal vyrůstat Dělnický dům. Dne 2. září 1928 byl slavnostně zahájen provoz sokolovny. Poslední nákladnou stavbou byla nová školní budova otevřená v roce 1932.

Copyright © 2011 Vášprostor.cz | Spravováno pomocí RS DIONÝSOS