Pro fotografy a filmaře
Redionální úzkorozchodná železnice je uhelná vlečka z roku 1868 od roku 2005 přestavovaná z normálního (1435mm) na úzký (600mm) rozchod, což je unikátní samo o sobě. Tím nabízí stavební prvky pro úzkokolejky netypické : náspy, hluboký zářez, mosty, přejezdy s výstražnými kříži... Také střídá naprosto odlišné exteriéry : skalnaté údolí, hluboký les a nakonec se vine na náspu mezi poli. Dráha se též může pochlubit stoupáním až 35% o, což ji v době vzniku řadilo k nejstrmějším ve střední Evropě. Při rozjezdu těžších vlaků si tak můžeme vychutnat mohutné výfuky 80 koňských sil parního stroje lokomotivy BS 80 v plné síle….
Kromě osobních vozů jsou k dispozici i nákladní uzavřené, nízkostěnné, klanicové i výklopné vozy. Právě tyto vozy na sypké materiály tvořily léta páteř typické vnitrozávodní dopravy každé větší dopravní stavby, lomu, pískovny, cihelny, hutě a vůbec všech velkých průmyslových areálů než byly úzkokolejné železnice od poloviny 20. stol. nahrazovány nákladními auty, pásovými dopravníky či jinou manipulační technikou. Zvláštní skupina jsou důlní lokomotivy a vozy tvořící soupravy typické pro hornictví 2.pol.20.stol.Ve sbírce nejstarší lokomotiva a shodou okolností i nejstarší vůz jsou z roku 1908.To umožňuje sestavit věrohodné soupravy vlaků z různých období celého 20. století. Těžiště sbírek je však především v poválečném období, kdy u nás došlo k největšímu rozmachu sériové výroby úzkorozchodných lokomotiv a vozů pro průmyslové dráhy. To dokumentuje ucelená vývojová řada motorových lokomotiv středního výkonu (30ks) vyráběná od 50.let v ČKD - typy BN 30 (1953), BN 30U (1959), BN 30R (1961) - typy nejčastěji provozované na většině československých povrchových průmyslových drah. Zajímavé jsou rovněž stroje ojedinělé konstrukce například spojnicová BN 60 (ČKD 1952) - jediný dochovaný kus tohoto typu nebo BNE 25 a BNE 50 (ČKD z let 1950 a 1952) zajímavé nejen na svou dobu jedinečným elektrickým přenosem výkonu. K nejstarším motorovým lokomotivám patří typ MD2 legendárního výrobce Orenstein & Koupel z roku 1940. Z tohoto typu pak celá výše zmíněná vývojová řada dvouválcových 30ks lokomotiv vychází, což lze při jejich srovnání pěkně vidět. Nejzajímavější jsou kromě parních lokomotiv ale i neprávem trochu opomíjené lokomotivy elektrické (na 220V=) pocházející se svými plošinovými vozy a cisternou z rušeného velmi starého a atypického provozu závodní úzkokolejky ve Spolchemii v Ústí nad Labem,odkud byly do muzea převezeny lokomotivy všech tehdy tam provozovaných typů, aby ve Zbýšově utvořily kolekci, která ve střední Evropě nemá obdoby. Právě lokomotiva Siemens z roku 1908 je po opravě nejstarší provozuschopnou lokomotivou ve sbírkách muzea.
Mimo jízd pro veřejnost v předem daných termínech lze kdykoli objednat prohlídku muzea a jízdu zvláštního vlaku bez ohledu na denní či roční dobu. Populární jsou hlavně noční a zimní jízdy. Trakce (parní, motorová, elektrická a typ lokomotivy je zcela na přání zákazníka, stejně jako průběh celé akce. Je možné např. i na trati vyčkat nasvícení scény sluncem apod., což je podstatné i pro profesionální filmové štáby. To je možné proto, že objednáním jízdy si zákazník vlastně pronajme na určenou dobu vlak, nádraží i celou železniční trať jen pro sebe, což je na státní dráze velmi drahé a mnohdy zcela nemožné.
Pro fotografy zajistíme bufet na svém nádraží, přímo ve vlaku či stravování / ubytování ve Zbýšově. Pro fotografování i přepravu zajistíme na přání historická i současná silniční vozidla včetně autobusů či rezervaci zvláštních vozů na pravidelných vlacích ČD nebo jízdy historických parních i motorových vlaků kdekoli po síti ČD či vozidly jiných dopravců za zajímavé ceny.
Nádraží muzea - areál bývalého dolu JIndřich II. je dostatečně rozlehlé a vybavené narůzné (foto) akce s pózováním všech historických železničních, silničních i stavebních strojů v jejich domovském industriálním prostředí…