Pro rodiny s dětmi

Pro rodiny s dětmi, jednotlivce či malé skupiny návštěvníků jsou asi nejvhodnější jízdy pro veřejnost - zde je jistota pevného jízdního řádu a termínu konání akce dlouho dopředu. Nejen děti se vždy rádi účastní jízd historických vlaků (nejen) s parními lokomotivami, obzvláště, když se rozměry stroje zmenší natolik, že připomíná model či hračku, přičemž však neztrácí historickou hodnotu, eleganci a sílu, pro něž je obdivován. Ale už z něj ti nejmenší nemají strach, jako když se rozjede stotunová lokomotiva s rychlíkem na hlavním nádraží. Právě cestování malým úzkorozchodným vláčkem rychlostí max. 20 km/h pěknou krajinou v otevřených krytých výletních vozech lze jen doporučit nejen dětem, ale i mnohým dospělým.

Modely různých měřítek se střídají a někdy jsou i současně provozovány při jízdách pro veřejnost, kdy jsou mezi dětmi málem populárnější než skutečná vozidla Regionální úzkorozchodné železnice (což jsou vlastnětaké takové ,,přerostlé modely“ v měřítku cca. 1:2,4 ). I to vysvětluje jejich oblibu u nejmenších…Modely v měřítku 1:20 zase návštěvníkovi jízd pro veřejnost připomenou dávno zašlou slávu a eleganci lesních, zemědělských, důlních, lomových a jiných průmyslových úzkorozchodných železnic a krásu jejich vozidel, kterou jsme si uvědomili často až dávno po jejich zániku a náhradou dopravními pásy...Velmi rozšířená modelová velikost H0 (1:87) zase připomene poválečná léta nejen českých státních drah.

Vozidla Regionální úzkorozchodné železnice patří k tomu nejmenšímu, co lze u nás na kolejích potkat, a přitom ještě nejde o model, ale o skutečnou železnici, jaké léta zajišťovaly dopravu cihelen, lomů, dolů, hutí, chemiček, tedy objektů běžně veřejnosti nepřístupných. Zvláštní poezie těchto malých vláčků tedy zůstala celá desetiletí před všemi utajena. O něco romantičtější lesní železnice měly někdy štěstí v podobě muzejního zachování krátkých částí svých často velmi rozsáhlých sítí. To se podařilo např. na Slovensku, v ČR k tomu nikdy nedošlo. Regionální úzkorozchodné železnice ze Zbýšova do Zastávky dávno nespojuje doly s jejich haldami a věžemi, ale po výjezdu ze skalnatého údolí pod Babicemi překoná mohutným zářezem horizont a pak se vine mezi lukami a poli do Zbýšova. Dráha tak ztratila atributy uhelné vlečky a získala spíš charakter lesní želez-nice. V těsné blízkosti jsou cyklotrasy, naučná stezka nás provede historií bývalého Rosicko-oslavanského uhelného revíru, výlet můžeme ukončit návštěvou zbýšovského aquaparku či zámku v Oslavanech, kde je i muzeum hornictví a energetiky včetně funkčního velínu oslavanské parní elektrárny nebo sklepení upraveného jako štola štola uhelného dolu se vší dobývací technikou včetně důlní lomotivy a vozů pro horníky.